Rostliny: Helenium - záplevák

Zápleváky - květy prérie

Snad každý je už někdy viděl, kdekdo je má na zahradě, ale málokdo ví, jak se vlastně jmenují... Je nejvyšší čas přestat zápleváky přehlížet a zařadit je do galerie oblíbených trvalek. Přesvědčíme vás, že si to zaslouží. Zápleváky (Helenium) se po letech, kdy tvořily bezejmenné pozadí pro ostatní letní trvalky, vracejí na výsluní. V nedávných letech sice nepatřily právě mezi módní květiny, ale dnes je – i díky úsilí šlechtitelů – lze jen stěží přehlédnout.

Spolehlivá trvalka

Prvním krokem k vítěznému návratu zápleváků bylo jejich znovuobjevení profesionálními zahradníky. Ti je začali hojně využívat na výstavách i v parcích, často v kombinaci s vysokými prérijními trvalkami. Je to logické: právě odtud, z rozlehlých vlhkých luk Severní Ameriky, zápleváky pocházejí. Tyto uhrančivé výsadby upoutaly pěstitele i šlechtitele a ti nakonec pozapomenutou trvalku vtáhli zpátky do hry. Dnes záplevák nesmí chybět v žádném z „prérijních“ záhonů. Jeho četné malé květy v teplých barevných tónech žluté, oranžové a červené přirozeně zapadnou mezi ostatní vysoké letní květiny, jako je janeba (Heliopsis), třapatka (Rudbeckia) nebo zavinutka (Monarda).

Jistou slabinou zápleváků je skutečnost, že už v létě začínají postupně odspodu vyholovat a zůstávají na nich zbytky suchých listů, což nevypadá právě pěkně. Holé stonky však lze snadno skrýt ve společnosti podobně vysokých sousedních rostlin. V malých zahradách s menšími či užšími záhony je to však o něco těžší. Vzrůstnější odrůdy, jež dosahují výšky kolem 150 cm, by tu zabraly značnou část plochy. Proto je lepší na úzké záhony namísto vysokých odrůd vysadit kompaktní, nižší kultivary, jako ’Wesergold’, ’Wyndley’ nebo ’Rubinzwerg’. S výškou vzrůstu těsně kolem jednoho metru jsou to stále ještě statné trvalky, ale nezaberou na záhonu tolik místa. Vhodné doprovodné rostliny k jejich úpatí jsou polovysoké (50–80 cm), v létě kvetoucí turany (Erigeron), krásnoočko (Coreopsis) a zlatobýl (Solidago).

Velkou předností zápleváků je dlouhá doba kvetení. Téměř všechny běžné odrůdy krášlí záhony přibližně sedm týdnů. Odrůda ’The Bishop’ rozkvétá už v polovině června, odrůdu ’Septembergold’ lze obdivovat ještě koncem září. Dobu kvetení každé jednotlivé odrůdy můžete dokonce ještě prodloužit. Na jaře sestřihněte část výhonů, které se tím rozkošatí a nebudou tak vytáhlé. Později můžete větvení a bohatší kvetení podpořit ještě seříznutím koncových částí hlavních stonků.

A ještě jedna rada pro ty, kteří se nemohou nabažit letních barev: pokud budete hned po odkvětu pravidelně odstraňovat odkvetlé květy, podpoříte tím násadu dalších poupat a zároveň dodáte záhonu elegantní, udržovaný vzhled.

Slunce a voda

Jinak zápleváky mnoho nežádají. Na vhodném stanovišti jsou nenáročné a dlouhověké: vyhovují jim slunná místa v záhonu s dostatkem živin a vláhy v půdě. Ideální je hlinité podloží dobře zásobené vodou. Na písčitých půdách je během horkých letních dnů nezbytná pravidelná závlaha; za delšího sucha se bez zálivky neobejdou ani rostliny na těžších půdách. Pokud zápleváky každý rok na jaře přihnojíte kompostem nebo organickým hnojivem, můžete si být jisti, že se vám v průběhu léta krásně odmění.