Živý plot spojuje i dělí

Zatímco v létě mají živé ploty význam hlavně jako pohledové clony, na podzim je vnímáme především jako důležitý prvek zahradní tvorby.

Krása listopadu má poetický nádech: cáry mlhy nad trávníkem, jinovatka rozsvícená nízkým sluncem a poslední barevné listy. Krystalky ledu zvýrazňují hroty zelených listů cesmíny a dodávají stříbřitý nádech drobným zimostrázům či purpurovému dřišťálu. Když slunce rozpustí poslední zbytky mraků, rozzáří se podzimní listoví buku, javoru babyky a habru.

Barvy a struktura: to jsou vlastnosti živých plotů, které při výběru rostlin často přehlížíme. Jak jsou důležité pro zahradní tvorbu, oceníme, až plot vyroste – a ještě víc v době, kdy je pohledová clona jedním z nejnápadnějších prvků zahrady. Úhledná zeleninová zahrádka bude působit mnohem přitažlivěji, když ji olemujete nízkým živým plůtkem, lavička láká víc, když je umístěna před zelenou stěnou. Ta nemusí být vůbec vysoká: stačí, když je jen o kousek vyšší než opěradlo lavičky.

Živé ploty za trvalkovými záhony by naopak měly dosahovat výšky asi 1,80 metru, aby odstínily pohled na rušivé prvky, jako třeba kompost v sousední zahradě. U dlouhých květinových rabat – například podél domovní zdi – lze živé ploty namísto pozadí vysadit ve formě polovysokých „příček“, které výsadbě dodají strukturu i v době, kdy četné v létě kvetoucí rostliny už nemohou sloužit. Kromě toho se kratší úseky záhonů někdy snadněji osazují. Na takové příčné stěny se hodí například opadavé dřišťály nebo stálezelený ptačí zob. Zvlášť pěkně působí, když za nimi vyčnívají pozdě kvetoucí trávy a podzimní hvězdnice.

Pokud máte dost místa, můžete také překlenout cestičky oblouky z buku nebo habru – tento prvek působí i na dálku.