Ozeleněné či jinak upravené plochy kolem domu chápeme v ideálním případě jako rozšířený obytný prostor. Nároky na jeho využití však závisí vždy na velikosti rodiny a stáří jejích členů. Zahrada proto nemůže být statickým útvarem, ale musí se stále přizpůsobovat měnícím se potřebám svých uživatelů.
Ráji, o němž se tak poutavě vypráví v knize knih, bývají připisovány vlastnosti nejkrásnější zahrady světa. Nikdy v ní však nestál žádný dům, nebo o něm alespoň nikdy nebyla řeč. My však na rozdíl od Adama a Evy dům potřebujeme, lhostejno jakého uspořádání, tvaru či architektury. Mnohem důležitější je nekomplikovaný vztah mezi vnitřními a vnějšími prostory, úzká spojitost obou těchto rozdílných prostorových útvarů - otevřeného a uzavřeného, jejichž jednota či ucelenost je předpokladem vzniku ideálního prostoru pro bydlení.
Jde to i bez rostlin
V podstatě lze říci, že v zahradě lze uplatňovat tytéž principy jako v interiéru: důležitou roli hraje ohraničení prostor, způsob jejich využívání, výběr materiálu, látky, světlo a proporce. Stejně jako v interiéru se i v zahradě ptáme po účelnosti zařízení a uspořádání, nutnosti určitého vybavení, klademe si za cíl splnění určitých přání. Velmi malé, otevřené prostory či dvorky mohou být utvářeny pomocí kamene, dřeva, štěrku, keramiky a kovu podobně jako jednotlivé pokoje v bytě. A nemusí jít vždy jen o květiny! Kompozice s minimem živých rostlin se nám sice zdají být statické a někdy až neobvyklé, ovšem pro toho, komu zahradničení příliš k srdci nepřirostlo, může být takové řešení přínosem.
Zabývejme se však spíše využitím obvyklé zahrady pro obytné účely a jejími možnými postupnými změnami v průběhu doby. Na jednu stranu se vnější prostor přirozeně mění s růstem květin a stárnutím neživých prvků, na straně druhé se mění také uměle, v souvislosti se stárnutím a změnami životního stylu jeho majitelů. Aby zahrada umožnila svým obyvatelům přiměřené využití v jakémkoli životním stadiu, musí se její vzhled a uspořádání měnit a především - musí být s vidinou budoucích změn také zakládána.
Kouzlo minimalismu
Samozřejmě jen málokdo je schopen si zcela programově naplánovat průběh svého života a všech změn, které s vývojem každého člověka souvisejí. Spíše jaksi automaticky očekáváme průběžné zdokonalování a přizpůsobování věcí v našem okolí tak, jak momentálně nejlépe vyhovují našemu životnímu stylu. V tomto směru můžeme přizpůsobovat i zahradu. Začneme-li s málem, můžeme lépe takový prostor upravovat. Jednoduché zahradě dominuje především maximální souvislá plocha trávníku jako prostoru pro různorodé využití. Terasa u domu může být oním stěžejním bodem začátku, který lze jednak ihned obývat a od něhož se jednak může odvíjet další úprava okolí. Některé kvetoucí trvalky mohou v první fázi terasu ohraničovat a zdobit. I toto málo může být velmi pěkné, vyžaduje jen málo péče a snese delší nepřítomnost (dovolená, víkendové výlety).
Spolu s věkem přibývají také zkušenosti majitelů a buduje se jakási podvědomá jistota v poměru k zahradě. Rodí se nové nápady a záliby, zájmy jednotlivých členů rodiny se začnou lišit, děti vyrostou a opustí domov, přibývají zdravotní potíže... To není pochmurný životní výhled, spíše výčet několika aspektů, které mohou zahradu ovlivnit a měnit. S věkem majitelů se mění i vzhled zahrady. Dříve osluněný prostor dnes stíní vysoké stromy, které nabízejí nerušené a klidné posezení. Zahradu jsme si postupně určitě doplnili drobnými "neužitečnostmi" - samorosty, kameny, keramikou, možná nějakým skutečně uměleckým kouskem, osvětlením... Právě tyto neužitečnosti patří ke každodennímu životu v zahradě stejně jako obrazy v bytě, posilují naši fantazii, zachovávají vzpomínky, udržují sny při životě.
