Rostliny: Delphinium - stračka

Rod stračka (Delphinium) patří do rozsáhlé čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), ze které pochází řada dalších známých a oblíbených zahradních rostlin. Zahrnuje kolem 400 vytrvalých i jednoletých druhů s oblastí původu na severní polokouli.

V zahradách se pěstují zejména odrůdy pod souborným označením Delphinium x cultorum, které jsou hyridního původu. Ve většině kultivarů převažuje podíl D. elatum - tato skupina zahrnuje vyšší, méně větvené odrůdy, u nás nejběžnější a také nejoblíbenější. Vedoucí pozice v oblasti šlechtění si po léta udržovali evropští šlechtitelé, zejména z Německa a Anglie. Co se týče podmínek a náročnosti na pěstování, nejlépe u nás prospívají odrůdy z kontinentální Evropy, většina anglických velkokvětých odrůd u nás špatně roste nebo vymrzá. Již několik desítek let si na trhu dobře vedou severoamerické odrůdy ze skupiny Pacific-hybridů, které jsou k dispozici v širokém barevném spektru a lze je jednoduše množit semeny. Jejich nevýhodou je však kratší životnost - podle podmínek vydrží na záhonech nejčastěji 2 až 3 roky. Jednotlivé odrůdy se kromě výšky a větvení odlišují zejména plností a barvou květu. Růžově kvetoucí odrůdy jsou vzácnější a obecně jsou poněkud méně zimovzdorné a ve srovnání s modře, fialově a bíle kvetoucími odrůdami také náročnější.

Většina zahradních odrůd hybridního původu vyžaduje dobrou humózní půdu dostatečně zásobenou živinami, na které jsou poměrně náročné. Vyšší jsou také nároky na vláhu. Pro pěstování je ideální slunečné stanoviště chráněné před větrem, protože ve větrných polohách, zejména při dostatečné závlaze, se jejich vysoké a těžké stonky často lámou nebo poléhají.

Pokud po odkvětu odstraníme odkvetlé stonky, většina odrůd dobře remontuje (znovu podruhé během vegetace nakvétá). Ponecháním zasychajících stonků se rostlina zbytečně vysiluje tvorbou semen a z tohoto důvodu může v zimě vymrzat. Poléhání květních stonků zamezujeme vysazováním na stanovištích chráněných před větrem a vyvazováním k tyčkám.

Květy straček se velice dobře hodí k řezu i sušení. Nejvhodnější stadium pro řez je období, kdy jsou květy ve spodní třetině soukvětí rozkvetlé a ostatní ve stadiu poupat. Pokud chceme stračky sušit, řežeme je v plném květu a zavěsíme v dobře větrané místnosti po několika kusech hlavou dolů.