Růže - čajohybridy

Čajohybridy se v katalozích a publikacích označují zkratkami TH, ČH a VK. Jsou v současné době největší skupinou odrůd. Začaly vznikat v polovině 19. století.

Výše zmíněné odrůdy čajových růží, s ušlechtilými květy a vůní, se křížily s růžemi remontantními, které přinesly trvanlivost a pevnost květů. Tím vznikaly nové odrůdy s mnoha přednostmi: s rozvětveným a vyrovnaným keřem, vzpřímeným vzrůstem, velkými a většinou i jednotlivými květy na stoncích a rozmanitými tvary poupat (od cibulkovitých až po dlouhé, štíhlé a špičaté). Výběrem rodičů a cílevědomou prací šlechtitelů získaly tyto nové odrůdy růží nádherné barvy i trvanlivost květů, opakovanost kvetení a určitou odolnost proti chladu. Součástí celkového vzhledu růží, a tím i zdrojem jejich obliby, se stalo bohaté olistění, dlouhá internodia a lesklé listy. Nedostatkem prvního období šlechtění, rozvoje a pěstování čajohybridů byla skutečnost, že většina z květin byla triploidní, tedy měla tři sady chromozomů, a proto nebyla schopna tvořit klíčivá semena.

Francouzští šlechtitelé J. Pernet a A. Ducher se o šlechtění čajohybridů značně přičinili tím, že ke křížení využili pernetianky a luteahybridy, čímž velmi rozšířili barevnou škálu květů. Použili druh Rosa foetida persiana Rehd., odrůdu „Persian Yellow“, a tak získali žlutou, oranžovou a měděnou barvu. Jejich úspěchem byla roku 1890 první tetraploidní čajohybridní odrůda „Madame Caroline Testout“, kříženec krémově bílé „Madame de Tartas“ (Bernéde, 1859) a růžové „Lady Mary Fitzwilliam“ (Bennett, 1883). Dalším křížením vznikla stovka nových odrůd.

Historie čajohybridů, tedy velkokvětých zahradních růží, začala v Číně, Indii a celé jihovýchodní Asii. V literatuře najdeme mnoho názorů o zdrojích původu a vzniku čajohybridů, kterých jsou dnes tisíce a podílejí se na nich šlechtitelé celého světa. Za první odrůdu, která je stále udržována, se tradičně považuje „La France“ (Guillot, 1867) kříženec remontantky „Madame Victor Verdier“ a stříbřitě růžové příjemně vonící čajovky „Madame Bravy“ (Guillot, 1846). Mezi první bílé čajohybridy patřila odrůda „Devoniensis“ (Foster, 1838), mezi žluté „Soleil d’Or“ (Pernet – Doucher, 1900), růžová je „Ophelia“ (W. Paul, 1912), tmavě červenou barvu má „Crimson Glory“ (Kordes 1935), fialová až stříbřitě modrá je „Saint Exupéry“ (Depard – Chebert, 1961), „Eminence“ (1962) nebo „Mainzer Fastnacht“ (1965) – všechny vonící. K dalším čajohybridům patří bronzově oranžové „Sutter’s Gold“ (Swim, 1950) s neobvykle lesklými listy a příjemnou vůní; dále jsou to především dvoubarevné růže, z nichž nejznámější je „Gloria Dei“ (Meilland, 1945), známá v USA pod názvem „Peace“, růže něžně růžová a vonící. Sama je pak jedním z rodičů více než 300 dalších odrůd čajohybridů a má neobvyklou bohatou historii. K nejkrásnějším dvoubarevným růžím pak patří např. „Kronenbourg“ (Mc. Gredy, 1965), „Piccadilly“ (Mc. Gredy, 1960), „Double Delight“ (Swim, 1977) a další.