Rostliny: Iris - kosatec

Kdo si na vlastní zahradě vysadil kosatce, rozhodl se pro jednu z nejkrásnějších květin vůbec. Rod Iris zahrnuje asi 300 hlíznatých (rhizomových, oddenkatých) nebo cibulovitých druhů, pocházejících převážně ze severní polokoule. Jejich doba kvetení trvá – podle druhu – od jara do léta.

Květy se skládají ze tří vnějších okvětních lístků, většinou převislých nebo odstávajících, a ze tří vnitřních, u většiny druhů a odrůd vztyčených okvětních lístků, vytvářejících tzv. dóm. Kosatce zahradní (Iris x barbata), tzv. kartáčkové kosatce, jež jsou někde nazývány „orchideje chudých“, vděčí za své pojmenování nápadnému kartáčkovitému útvaru na vnějších okvětních lístcích, tvořenému bělavými nebo jinak zbarvenými trichomy.

Kosatce se hodí do vysokých záhonů nebo do tzv. přírodních zahrad, přičemž čistě kosatcové záhony jsou velmi působivé. Kompaktní (nízké) botanické druhy jsou obzvláště vytrvalé a jsou vhodné zejména do skalek.

Nejvhodnější dobou výsadby kosatců je pozdní léto nebo časný podzim, možné jsou i jarní výsadby. Vybrané místo může být slunečné i polostinné. Většině druhů se daří v normálních, písčito-humózních zahradních půdách, které nejsou příliš vlhké a mohou být mírně alkalické. Jiné, jako Iris ensata, Iris laevigata nebo Iris sibirica, dávají přednost vlhkým, nebo dokonce bažinatým půdám a jsou hodnotnými rostlinami pro břehy vod. Aby se dobře vyvíjely, neměly by být příliš ve stínu jiných rostlin. Jakmile začnou kosatce ztrácet na síle, nebo začínají být jejich skupiny příliš husté, mohou se po 3–5 letech dělit. U tzv. cibulovitých kosatců, jako je Iris danfordiae nebo Iris x hollandica, je důležité počítat v létě se suchým obdobím odpočinku. „Cibulky“ se vyzvednou ze země, uloží na suchém a vzdušném místě a na podzim se zase vysadí. Kosatce se, podle druhu, množí dělením rhizomů nebo oddělováním dceřinných „cibulek“.