Rostliny: Lonicera - zimolez

Zimolez se hodí do zahrady u venkovského stavení stejně dobře jako do moderně pojaté zelené oázy. Tato nenáročná popínavka snadno a rychle dobude každou nabídnutou oporu.

Půvabné závěsy zimolezů se vinou po oporách vzhůru k nebi. Jejich jemné kvítky, ať už bílé, světle až sytě růžové, ohnivě červené anebo dvoubarevné, zdobí prosluněná i polo stinná zahradní zákoutí.

Vůně je dar

Vonící druhy, jako zimolez obecný (Lonicera caprifolium), známý také pod názvem kozí list nebo růže z Jericha, zimolez německý (Lonicera periclymenum), zimolez Heckrottův (Lonicera heckrottii), vysaďte co nejblíže svého oblíbeného místa odpočinku. Květy svůj jemný parfém šíří teprve se soumrakem. Popínavé zimolezy nutně vyžadují oporu se svislými prvky v podobě mříží, oblouků, pevných šňůr nebo drátů, na nichž se jejich ovíjivé výhony dokážou pevně přichytit. Jako ochrana proti zvědavým pohledům zpoza plotu se skvěle hodí stálezelený zimolez Henryův (Lonicera henryi), který má rád místa ve stínu a polostínu. Vyžaduje teplou polohu a na zimu přikrývku spodní části. Je velmi ceněný, neboť je jedinou stálezelenou ovíjivou rostlinou vhodnou pro naše podmínky. Jeho žlutočervené květy, které se začínají objevovat od června až července, nejsou velké ani příliš početné. Ale na rozdíl od příbuzných druhů, které na zimu shazují listy, ozdobí zahradu temně zelenými lesklými listy i v zimě. Po odkvětu tvoří černé bobule.

Řez svědčí kondici

Aby zimolezy ve spodních partiích nevyholovaly, měli byste výhony s odkvetlými květy každý rok zastřihnout až k nejbližším pupenům. Výhony starších rostlin zkraťte každý rok přibližně o třetinu délky, aby rostlina pravidelně nasazovala nové výhony. Pokud jsou zimolezy příliš velké, můžete je na počátku jara zastřihnout až na výšku 60 cm a celkově je zmladit. Rostliny si ale pak dají jednoletou pauzu v kvetení. Dejte pozor na oranžové, červené nebo černé plody, které některé zimolezy tvoří. Pro člověka jsou nepoživatelné, někdy dokonce lehce jedovaté.