Břečťan popínavý - Hedera helix
Další názvy: břečťan obecný
Čeleď: Araliaceae - aralkovité

Barva květů:

zelená,

žlutá,

Doba kvetení:

září,

říjen,

listopad,

Typ květů:

květy okoličnaté,

Popínavá, vytrvalá, stále zelená rostlina s hlubokým kořenovým systémem a četnými příčepivými kořínky, které vyrůstají z uzlin na stonku a díky nimž se může břečťan šplhat vzhůru. Délka stonku může být až 15 m. Listy jsou na stonku postaveny střídavě, jsou 3–5 cm velké, kožovité, tmavě zelené, v okolí žilek často světleji zbarvené. Listy vykazují rozdílný tvar v přízemních partiích, kde jsou laločnaté, a v koncových nadzemních partiích na plodných větévkách, kde jsou listy celokrajné. Doba květu je od července do září listopadu. Plodem jsou malé tmavě modré nebo černé bobule, které na rostlině vydrží až do jara. Bobule jsou pro člověka jedovaté, pro ptáky však nejedovaté. [Wikipedie]

Břečťan popínavý - Hedera helix
Břečťan popínavý je stálezelený keř z čeledi Araliaceae se stonkem, jež dosahuje délky až 20 m a který se zachytává na povrchu kmenů stromů, keřů, skal a půdy. Listy jsou vždyzelené, dlouze řapíkaté a mohou být buď celistvé nebo laločnaté. Květy jsou seskupené v okolících, které vyrůstají z paždí listenů. Korunní lístky jsou uvnitř zelené, z vnější strany pak hnědé. Po odkvětu se vytvářejí černé bobule. Břečťan popínavý kvete od září do října.

Břečťan popínavý - Hedera helix
Hedera helix je nejvýznamnější stálezelená pnoucí dřevina s všestranným použitím. S výjimkou velmi suchých míst na plném slunci je ho možné pěstovat téměř všude. Na zastíněných místech často nahrazuje trávník. Hedera helix je velmi proměnlivá dřevina a v kultuře je pěstováno hned několik desítek až stovek zahradních odrůd, které se liší vzhledem či svou náročností.

Břečťan je původní evropská dřevina, běžně dorůstá do výšky okolo 20 m a dožívá se značného stáří až 500 let. Na hrubém podkladě se přichycuje pomocí tzv. příčepivých kořínků.

Pro břečťan je charakteristická různolistost, to znamená, že na jedné rostlině mohou být dva druhy listů. Na neplodných větévkách, které každý zná jako jeho typické větve, jsou listy dlanitě dělené. Větévky, které plodí a kvetou ztrácejí popínavý charakter, jsou kratší, vzpřímené a jejich listy celokrajné a široce kopinaté.

Břečťan popínavý - Hedera helix
Hedera helix je dřevina, která velice dobře roste v polostínu, je také náročná na úrodnost půdy. Velice dobřesnese znečištěné ovzduší měst a průmyslových oblastí.
Je velice starou a oblíbenou parkovou dřevinou, využívá se např. při ozeleňování stěn budov, besídek s oblibou se vysazuje na hřbitovech.

Využití nachází také jako léčivá rostlina, jež podporuje vykašlávání, činnost jater a žlučového systému.

Břečťan popínavý - Hedera helix
Existují nejrůznější odrůdy jak s pestrolistými listy tak i odrůdy se zajímavým tvarem listů.

Mezi pestrolisté odrůdy patří např.:
- Břečťan popínavý 'Adam'
- Břečťan popínavý 'Colibri'
- Břečťan popínavý 'Ester'
- Břečťan popínavý 'Golden Child'

Mezi odrůdy se zajímavým tvarem listů lze uvést např.:
- Břečťan popínavý 'Stricta'
- Břečťan popínavý 'Erecta'
- Břečťan popínavý 'Mein Herz'

Břečťan popínavý - Hedera helix
Další názvy: břečťan obecný
Čeleď: Araliaceae - aralkovité

Břečťan popínavý - Hedera helix
Další názvy: břečťan obecný
Čeleď: Araliaceae - aralkovité

Na fotografiích je zachycena kvetoucí forma břečťanu, kterou v přírodě potkáváme méně často. Břečťan vytváří květy až na starších, vzpřímených větvích, kde mají listy jednoduchý, nelaločnatý tvar. Zbytky okolíků přetrvávají na rostlině i během zimy a snadno se poznají podle drobných, hvězdicovitě uspořádaných stopkách.

Tento druh je ceněný jako půdopokryvná i popínavá dřevina, odolná vůči stínu a nízkým teplotám. V přírodě hraje důležitou roli – vytváří úkryt, zeleň v zimě a pozdní nektar pro hmyz.

Břečťan popínavý - Hedera helix
Další názvy: břečťan obecný
Čeleď: Araliaceae - aralkovité

Břečťan popínavý v podobě rozsáhlých porostů na kmenech a ve spodních partiích korun stromů. V zimním období je tento druh snadno rozpoznatelný díky stálezeleným listům, které výrazně kontrastují s holými větvemi okolních dřevin.

Břečťan využívá kmeny stromů pouze jako mechanickou oporu – živiny přijímá výhradně z půdy. Starší rostliny často dosahují značných výšek a v korunách mohou vytvářet husté shluky větví, kde se později objevují dospělé (generativní) výhony s květenstvími a plody. V přírodních i parkových porostech tak představuje důležitý prvek zimní struktury vegetace i úkryt pro živočichy.