Živé ploty náleží k základnímu inventáři většiny zahrad. Nejčastěji tvoří skutečné hranice zahrady, vhodně však poslouží i k členění prostoru. Pravidelné i nepravidelné stěny hrají strukturou a charakterem důležitou úlohu v celkové kompozici zahrady.
Živý plot z tavolníku
Většina živých plotů, ať už jsou pravidelně zastřihované nebo pěstované jako volně rostoucí pásma, mají mnoho funkcí: vyznačují hranice, poskytují ochranu, stíní, zajišťují intimitu soukromého pozemku oddělením od veřejných prostranství. Ve všech zmíněných případech lze kombinovat účelnost a estetiku.
Jen samé výhody
Než křoviny narostou do požadované velikosti a vzniknou z nich živé bariéry, trvá to několik let, takže v jejich těsné blízkosti objevíme ploty laťkové i drátěné. Oproti pevnému oplocení je však většina rostlinných druhů používaných pro výsadbu živých plotů dlouhověká. Při správné údržbě vytvářejí dřeviny působivé, často husté až neproniknutelné stěny zajímavé texturou, barvou a obrysem.
Živé ploty jsou i znamenitými ochrannými stěnami a zvukovými bariérami. Díky vysázeným vyšším dřevinám vznikají větrolamy filtrující rychle proudící vzduch. Současně omezují účinek způsobený turbulencí, která vzniká nárazem větru na pevnou překážku.
Poréznost živého plotu se podstatně liší podle zvoleného druhu opadavé či stálezelené dřeviny. Ochrana poskytovaná živými ploty je neocenitelná zejména u zahrad vystavených větru (v satelitních aglomeracích na okraji města), protože prudký vítr z otevřené krajiny může vážně poškodit zahradní výsadby. Živé ploty snižují hladinu hluku a omezují prašnost. Možností, jak účinně odclonit nevítaný hluk, je výsadba dřevin do uměle navýšeného terénu při kraji pozemku. Ideálně se hodí například vrba košíkářská (Salix viminalis) nebo jiné snadno zakořeňující druhy dřevin vysazené šikmo na kolmou osu a navzájem propletené. Boční obrost pravidelně sestříháme.
Péče při zakládání
Trvalý charakter zelených stěn sám určuje první úkol, předem před výsadbou důkladně připravíme a přihnojíme místo pro živý plot. S předstihem upravené stanoviště zkrátí prodlevu mezi nákupem a výsadbou dřevin. Většina dřevin vyžaduje pro dobrý růst úpravu půdního profilu v hloubce 0,5 až 1 m. Vykopeme pás nebo jámy pro jednotlivé sazenice. Vykopanou zeminu promícháme s dobře rozloženým kompostem a při jarní výsadbě přidáme pomalu rozpustné minerální hnojivo. Rycími vidlemi rozrušíme dno a boky jámy, pomůžeme tak snadnějšímu pronikání kořenů do okolní půdy. Vysazujeme buď prostokořenné nebo kontejnerované sazenice. V druhém případě nejprve zkontrolujeme důkladné provlhčení kořenového balu. Vyschlý bal ponoříme i s kontejnerem na několik minut do vody. Vyjmeme sazenici z nádoby tak opatrně, abychom nepoškodili kořenové vlášení. Konce kořenů jemně uvolníme z balu - napomůžeme snadnějšímu rozrůstání. Poškozené kořeny i nadzemní části odstřihneme. Hloubka výsadby se řídí podobně jako u vzrostlých dřevin výškou krčku kmene, hloubka výsadby nesmí překročit více než o 5 cm výsadbu v kontejneru nebo ve školce. Hlubokou výsadbou kořeny trpí nedostatkem kyslíku a zpomalí rychlost růstu, při mělké výsadbě naopak kořeny vyschnou. Oboje může vést až k odumření sazenice. Při výsadbě jámu vyplníme zeminou, kterou přitlačíme, abychom odstranily vzduchové dutiny. Volně rostoucím opadavým dřevinám upravíme po výsadbě tvarovacím řezem korunu. Důkladně živý plot zalijeme a pokryjeme vysokou vrstvou mulče (alespoň 10 cm).
