Žívé ploty - zelené hranice

Pokud si chcete nerušeně vychutnávat soukromí v zahradě, je pro vás ideálním řešením živý plot. Jak v případě stálezelených, tak i opadavých dřevin máte na výběr velké množství atraktivních odrůd.

Zahrada by měla být místem odpočinku – a k tomu je třeba soukromí. Pokud ji nechcete obehnat vysokou zdí nebo plotem, je nejlepší volbou živý plot. Živé ploty představují zelené stěny, které v porovnání s volně rostoucími keři potřebují jen málo místa. Vhodnou odrůdu si z nabídky dřevin vybere každý: živý plot může být stálezelený nebo opadavý, klasicky zelený nebo raději zlatožluté či červené barvy. Nejlepší doba pro výsadbu živého plotu nastává nyní, na podzim, a můžete sázet, dokud půda ještě není zmrzlá.

Nejčastěji používanými stálezelenými dřevinami pro živé ploty jsou zerav (Thuja) a cypřišek (Chamaecyparis), které vypadají podobně. Jejich husté šupinovité listy vytvářejí ideální pohledovou clonu.

Oblíbenými „plotovými“ odrůdami zeravu jsou ’Smaragd’ a ’Brabant’, na výběr je jich však víc. Důležité je zvolit úzkou, sloupovitě rostoucí odrůdu, jako je ’Malonyana’ nebo ’Holmstrup’. Široké, kuželovité zeravy se totiž po deseti letech příliš rozrostou a s údržbou začnou být potíže, které často lze vyřešit jen výsadbou nového plotu. Mnohým majitelům zahrad se však živé ploty z těchto jehličnanů zdají příliš monotónní. Zbytečně: existuje řada odrůd zeravu i cypřišku, které se liší zbarvením listů (do živých plotů se hodí například zeravy ’Sunkist’, ’Stolwijk’ či ’Malonyana Aurea’ a cypřišek Lawsonův ’Alumii’, ’Ellwoodii’ a ’Ellwood’s Gold’). Namísto jednotné zeleně můžete tedy zvolit i zlatožlutou či modrošedou nebo promíchat v jedné řadě plotu různé zelené odstíny. Oba uvedené druhy jehličnanů vyžadují vlhkou půdu a za sucha strádají.

Pozor: Při řezu zeravu a cypřišku nesmíte zasáhnout až do neolistěných větví. Pravděpodobně by už neobrazily a v živém plotu by vznikla holá místa. Raději je jednou nebo dvakrát za rok mírně seřízněte.

Plot, který nezestárne

V tomto ohledu je zcela bezproblémovou dřevinou stálezelený tis červený (Taxus baccata). Je jediným jehličnatým stromem, který dokáže obrazit i po radikálním zpětném řezu. Tisy se proto hodí do neobvykle tvarovaných živých plotů nebo pro tvorbu zahradních bonsají. Nabízejí rozmanité možnosti použití a hodí se do každého typu zahrady. Před tmavým jehličím tisů vyniknou květy, například na trvalkových záhonech. Kvůli pomalému růstu vyžadují živé ploty z tisu trochu trpělivosti, než dorostou do výše očí. Pak je ovšem pomalý růst předností, jelikož živý plot si po řezu dlouho uchová požadovaný tvar; navíc se životnost plotu z této dlouhověké dřeviny počítá na desítky, možná i stovky let. U tisu plně postačuje řez jen jednou za rok.

Je však nutné upozornit na dvě potíže, které mohou být s pěstováním tisu spojeny. Celá rostlina s výjimkou červených míšků (obalů semene) je jedovatá, a proto si dobře rozmyslete, zda chcete mít tis v zahradě, kde se pohybují děti. Problémy může způsobit i alergenní pyl, který se objevuje v březnu a dubnu.

Když máte naspěch

Nejrychleji roste živý plot z ptačího zobu (Ligustrum). Za rok povyroste do výšky až o 30 cm. Živý plot z ptačího zobu byste proto měli seříznout dvakrát za rok. Ptačí zob patří k poloopadavým rostlinám – každý rok kompletně obměňuje listy. Staré listy však opadávají teprve na jaře, když už raší nové – proto živý plot z ptačího zobu poskytuje pohledovou clonu téměř po celý rok. Rovněž u ptačího zobu máte na výběr několik neobvyklých odrůd, jako například zlatožlutou odrůdu ’Aureum’ ptačího zobu vejčitolistého (Ligustrum ovalifolium). Tento druh je ovšem trochu citlivý na mráz, a tudíž není příliš vhodný pro oblasti s drsnějším klimatem. Naproti tomu ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) je naprosto mrazuvzdorný.

Stále větší oblibě se těší bobkovišeň lékařská (Laurocerasus officinalis). Je charakteristická svými lesklými listy, které zůstávají na keři i v zimě. Bobkovišeň je široce rozšířená ve Středomoří, ale dobře se vyrovnává rovněž s naším klimatem a zprostředkuje nám atmosféru mediteránu. Pouze některé odrůdy, jako například velkolistá ’Rotundifolia’, jsou trochu choulostivé a někdy se jim u nás nedaří. Naopak vysoce mrazuvzdorné jsou odrůdy ’Herbergii’ a ’Otto Luyken’.

Náš tip: Elektrické nůžky na živý plot třepí okraje listů, pro hladký řez je proto lepší použít klasické ruční nůžky na živý plot.

Proměny ročních období

Bezproblémovými dřevinami jsou v každém ohledu habr obecný (Carpinus betulus) a buk lesní (Fagus sylvatica). Oba druhy snášejí zpětný řez a prospívají i ve stínu. Dobře se hodí do přirozených zahrad. Ačkoli buk a habr vypadají podobně, nejsou blíže příbuzné. Buk má lesklejší listy než habr a existují i pěkné odrůdy s tmavě červenými listy. Červenolisté buky množené semeny jsou levnější než roubované rostliny, jejich zbarvení však většinou není tak intenzivní.

Dřišťál ’Atropurpurea’ (Berberis) vroubí pozemek červenou barvou. Tato nenáročná rostlina ovšem jen zřídka dosahuje výšky přes 1,5 m. Jako pohledová clona proto není nejvhodnější, dobře se však uplatní v podobě nízkého živého plotu, lemujícího pozemek.

Pokud vás lákají neobvyklé dřeviny, můžete si vybrat také živý plot ze stálezeleného brslenu Fortuneova (Euonymus fortunei), stálezelené cesmíny (Ilex), odolného javoru babyky (Acer campestre) nebo trnitého hlohu (Crataegus).

Nejlepším termínem pro řez živých plotů je únor a konec června. Pokud si libujete v přesnosti, můžete po nůžkách sáhnout ještě jednou v srpnu. V dubnu a květnu byste živý plot měli nechat pokud možno v klidu, abyste neplašili hnízdící ptáky.