Orchideje - stavba květu

Jeden charakteristický rys platí pro všechny orchideje – nebo správněji téměř pro všechny. Je to takzvaný sloupek. Ten vzniká částečným nebo úplným srůstem tyčinky s čnělkami pestíku. Na špičce sloupku je prašník, jehož pylová zrnka slepuje lepivá látka ve zvláštní kyjovité tvary zvané brylky opatřené naspodu lepivou destičkou. Ta umožní přilepení brylek na hlavu hmyzu. Blizna se pak nachází vespod, což u většiny druhů vylučuje samoopylení.

Po opylení hmyzem se semeník mění v tobolku obsahující velké množství mimořádně drobných semen, jež sice posléze vyklíčí, pak se však neobejdou bez pomoci symbiotických hub. Snad nejznámější tobolkou orchidejí je 16 až 30 centimetrů dlouhá tobolka vanilky (Vanilla), v níž semena jsou dobře rozeznatelná i po fermentaci. Vedle významu kulinářského – jako jedno z nejjemnějších a také nejoblíbenějších koření – má vanilka své pevné místo jako oblíbená epifytická rostlina. Pokud je pěstitel dostatečně trpělivý, může se dočkat půvabu jejích květů.

Na květech orchidejí, pro něž je charakteristická takzvaná zrcadlová souměrnost, jsou snadno rozeznatelné tři vnější kališní lístky (sepaly) a tři vnitřní korunní lístky (petaly), z nichž ten naproti sloupku se nazývá pysk (labellum). Květy většiny orchidejí se během doby od nárůstu poupat k rozvinutí otočí o 180 stupňů (takzvaná resupinace). Pysk se přitom dostane do dolní části květu a může tak hmyzu sloužit jako přistávací plocha při opylování.