Rostliny: Zantedeschia aethiopica - kala, kornoutnice

Kala je rostlinou našich babiček, dříve hojně pěstovaná a oblíbená pro sněhobílé květy, které byly používány do slavnostních kytic a mají dlouhou trvanlivost. Dekorativní jako okrasná rostlina v květináči.

České lidové názvy rostlin jsou pro většinu pěstitelů snáze zapamatovatelné, než často složité názvy latinské a zároveň mnohdy upomínají na vlastnosti dané květiny, odráží se v nich lidská fantazie a to bez ohledu na správné botanické členění. Stalo se tak i v tomto případě, kdy v naší přírodě rostoucí Calla palustris byla pojmenována ďáblík bahenní. Tento název měl patrně připomínat, že se na stanovišti v dobrých podmínkách takřka ďábelsky rozrůstá pomocí oddenků, které mají navíc palčivou chuť a jsou jedovaté.

Jako ďáblíka však známe také velmi podobný rod Zantedeschia ze stejné čeledi Araceae – áronovitých. Podle tvaru květenství se používal také český název 'kornoutice', nebo 'kala'. Rostliny, jež byly objeveny a jsou domovem v tropické Africe, dostaly své jméno na počest italského botanika Giovanniho Zantedescha a v současné době je známo osm druhů.

Nejznámějším druhem je Zantedeschia aethiopica se svými čistě bílými toulci. Do Evropy se první exempláře dostaly již počátkem 18. století, ale její největší sláva přichází v první polovině 20. století, kdy se stává velmi módní řezanou i hrnkovou květinou. Kala byla používána zejména do svatebních kytic, ale také v pohřební vazbě. Jelikož její období květu připadá na zimní období, stala se oblíbenou dárkovou rostlinou v květináči. Pro zahradníky byla v té době velmi důležitou tržní rostlinou. Zantedeschia aethiopica pochází z Jihoafrické republiky, kde roste v bažinatých půdách a dosahují výšky 100 cm. Vytváří dužnaté oddenky, které jsou pochoutkou pro dikobrazy a divoká prasata. Z oddenku vyrůstají masité řapíky nesoucí široké, šípovité listy. V paždí listů se tvoří květenství, tvořené palicí samotných květů, chráněných bílým toulcem. Pokud dojde k opylení, toulec zezelená a chrání dozrávající bobule obsahující semena.

Tento druh pěstujeme jako pokojovou, nebo přenosnou rostlinu v květináči na slunečném stanovišti. Kala je náročná na živiny, proto ji sázíme do výživné humózní zeminy, prospěšné je přímíchání odleželých nebo granulovaných přírodních organických hnojiv, jako např. kravský hnůj, slepičince apod., v době vegetace pak přihnojujeme v zálivce 1x za 14 dní. Období růstu je od srpna do dubna, vykvétat začíná v prosinci, nejlépe při teplotě kolem 15° - 18°C. V květnu přestaneme kalu zalévat, listy zaschnou a rostlina absolvuje období vegetačního klidu, k jehož konci lze oddenky rozdělit a ďáblíka si tak rozmnožit. V srpnu začneme opět zalévat a přihnojovat, za což budeme odměněni vitálním růstem a elegantními květy.

K poklesu zájmu o přírodní druh Zantedeschia aeithopica došlo ve 2. polovině 20. století a bohužel lze říci, že stále trvá. Způsobilo to zejména vyšlechtění mnoha nových odrůd, které pocházejí z druhů Zantedeschia albomaculata, elliottiana a rehmannii. Křížením bylo docíleno kompaktnějšího vzrůstu, odlišného tvaru listů, které mohou být i bíle skvrnité a hlavně atraktivních barev květů ( žlutá, oranžová, růžová, fialová). Tyto druhy a kultivary mají však oproti jejich bíle kvetoucí příbuzné naprosto odlišný způsob pěstování. Vytvářejí podzemní hlízy, které absolvují vegetační klid od podzimu do jara, kdy přezimují v suchu a chladu. Vysazujeme je na jaře do květináčů, nebo přímo záhonů, kde vykvétají v létě. Tato odlišnost v době květu ďáblíků přímo vybízí k tomu, abychom se mohli těšit z pestrých květů na naši zahradě v létě a sněhobílé toulce nás pak pohladí po duši v zimním období. Věřte, že našimi předky tolik oblíbená Z. aeithopica si jistě naši přízeň zaslouží a může se tak stát dlouhověkým rostlinným členem rodiny. Sám pěstuji několik bílých ďáblíků více jak 20 roků a při minimální péči mne každým rokem odmění a do bílé barvy se odějí…