Kosatec - Iris
Sibiřské kosatce - SIB (Siberian):
- jednotlivé kultivary pocházejí z křížení Iris sibirica a Iris chrysographes
- je to velice variabilní skupina kosatců, patří mezi nenáročné rostliny
- dorůstají do výšky od 50 do 130 cm
- barva květů je převážně modrá, fialová, purpurová a bílá, vzácněji pak lila, růžová a žlutá (kombinace barev je sice vzácná, ale  díky introdukci nových odrůd se mohou vyskytovat v kombinaci jako amoemy, bicolor nebo i plikáty
- faly jsou většinou široké, pod bliznovým lalokem mají tenký stříbrný lem
- velice rychle vytvářejí bohaté trsy s velkým počtem kvetoucích lodyh
- lodyhy se suchými semeníky lze využít do suchých vazeb
- trávovité listy mají významný estetický efekt
- odkvetlé lodyhy je nutno stříhat, aby se rostliny neoslabovaly
- vyžadují chladnější, vlhčí, humózní a mírně kyselé půdy s dostatkem živin
- rozsazují se po odkvětu a to v době i po 10 letech
- uplatňují se jako solitéry nebo jako záhonové rostliny
- vysazují se asi 40 cm od sebe

Typ květů:

květy ostatní,

Sibiřské kosatce

Sibiriky (SIB) nejlépe vyniknou v chladnějším klimatu, s pravidelnými srážkami a poněkud kyselejší půdou. Květy mohou být modré, fialové, purpurové nebo žluté s novějšími kultivary v hnědých a oranžových odstínech a mohou mít různé tvary od vertikálního uspořádání petálů k plochým a okrouhlým tvarům. Nejvíce vynikají v narostlých trsech, které vypadají jako kytice, které navíc velice dobře vzdorují větru, dešti nebo prudkému slunci a rostou do výšky 60 až 120 cm, ačkoliv jsou rovněž dostupné nižší odrůdy. U nás kvetou současně s vysokými bradatými kosatci (TB). Možnost jejich využití na zahradách je nejen kvůli květům, ale díky jejich trávovitému olistění působí atraktivně v trvalkových záhonech nebo jako solitér po celý rok, až do zimy, kdy se jejich listy barevně vybarvují. Jejich rodiče jsou doma i v našem regionu. Proto je u nás pro ně nejpřirozenější životní prostředí.

Tuto skupinu považuji pro budoucnost našich zahrad za nejvýznamnější a nejperspektivnější. Jednak proto, že je to typ okrasné rostliny pro „líné zahrádkáře" (kolik mladých se dnes chce hrabat v hlíně?), jednak proto, že barevná škála květů prochází v současnosti obrovským boomem a člověk nad tímto vývojem může jen žasnout! Určitě je třeba se přidat k Thomasu Tambergovi, aby v Evropě bylo více šlechtitelů, kteří by se mohli svými výsledky porovnávat s výsledky amerických šlechtitelů, zejména dvojice Marta Schafer(ová) a Jan Sacks nebo v tetraploidních Roberta Hollingwortha. Klimatické podmínky k tomu jsou u nás určitě excelentní. Zdroj textu: Rozdělení kosatců, Zdeněk Seidl, Zpravodaj Gladiris 128, říjen 2009