Rostliny: Crassula ovata - tlustice, sloní noha

Nejčastěji pěstovaná a mezi laickou veřejností nejznámější tlustice. Pěstuje se už téměř 2 století a hned tak z lidských příbytků asi nezmizí, ačkoli momentálně není nesena žádnou velkou módní vlnou. Přes nezájem obchodníků přežívá díky tradici a konzervativně založeným pěstitelům.

Druh je lidově nazýván „sloní noha“ a ve starší literatuře je uváděn pod jménem Crassula portulacea – toto jméno si vysloužil díky podobnosti se šruchovitou rostlinou Portulacaria afra.

Rostlina v přírodě tvoří až 2,5 m vysoké keře či stromky se ztloustlým zdužnatělým hlavním kmínkem. Díky častému spontánnímu větvení stonků získávají starší exempláře velmi kompaktní vzhled. Protáhle oválné listy jsou vstřícně postavené, silně dužnaté, lesklé, na přímém slunci zbarvené žlutavě s červeně lemovanými okraji. Existuje i variegátní forma s listy zdobenými bílými, žlutými a červenými skvrnami. Bílé, nepříliš vzhledné květy tvoří krátká koncová květenství a v kultuře se objevují jen sporadicky u starších exemplářů. V přírodě kvete tlustice většinou v podzimních a zimních měsících. Pěstování nemá žádné záludnosti. Druh lze najít na rozsáhlém území téměř celé JAR.

Pěstování tlustic druhu Crassula ovata a všech jeho forem je naprosto banální záležitostí. Rostliny nemají zvláštní požadavky ani na intenzitu světla (i když je zřejmé, že čím víc světla jim poskytneme, tím lépe), ani na složení substrátu (nejlepší je pískem či štěrkem vylehčená směs pro kaktusy). Zimujeme při 10-15 ºC; pokud je teplota vyšší, výhony se začnou příliš protahovat. Deformované výhony však lze v předjaří bez obav seříznout. Zálivka musí odpovídat ročnímu období a vegetačnímu stavu rostlin.V zimě dodáváme jen tolik vody, aby nedošlo ke zvrásnění povrchu listů. Původ monstrózní formy druhu Crassula ovata není přesně známý.