Zelené hnojení (4)

Zpracování narostlého porostu, zarývání

Porost je nutno před zaoráním uválet, pokosit nebo rozsekat třeba křovinořezem, aby zelená hmota byla dokonale zapravena do půdy

Zarývání zeleného hnojení provádíme co nejpozději, v době, kdy průměrná denní teplota půdy klesá pod 10 °C.

Hloubka zarývání se liší podle toho, jaký má účel a na jaké půdě a za jakým účelem se ZH dělá

hnojení orniční vrstvy (hloubky zarývání dle vlastností půd, uvedeno dále)

hnojení podorniční vrstvy (hnojení při zakládání sadů, vinic – do hloubky cca 50 cm) - zpravidla směskami minimálně ozimými zároveň se zarytím hnoje či kompostu.

Rychlost rozkladu v půdě je závislá na tepelném, vzdušném a vodním režimu v půdě i na druhu rostlin.

„Listnaté“ a dužnaté rostliny (obiloviny, řepky, květiny) tvoří humus krátkodobý, dvou a víceleté či ozimé plodiny (vikvovité, hořčice na konci květu, řepka) pak tím, že vytvářejí „dřevo“ dávají základ i humusu trvalému.

Hlubší zarytí (25 cm) je výhodné na lehkých půdách, mělčí na půdách těžších.

Závěr: I když nemáme možnost zajistit si hnůj, pak s hnojením zeleným, při ohlídáním dalších pravidel, můžeme čekat slušnou sklizeň všeho, co v zahradě pěstujeme, máme….

Foto 1: Jetel luční je též hodnotnou plodinou na zelené hnojení
Foto 2: Hloubka zarýpání na různých půdách - nad zelenou hmotou je nakypřená vrstva.
Foto 3: Směska květin na zarýpání.