Ořešák královský - Juglans regia
Další názvy:  ořešák vlašský, vlašský ořech
Čeleď: Juglandaceae - ořešákovité

Barva květů:

žlutá,

zelená,

Doba kvetení: 

květen,

červen,

Ořešák vlašský je největší ovocný strom jež dorůstá do výšky od 20 do 30 metrů a náleží do čeledi Juglandaceae. Listy ořešáku jsou složené a pětičetné, samčí květy se nazývají jehnědy. Juglans regia pochází z východních zemí a to Kavkazu a Íránu. Ořešák se může dožít věku až 100 let. Plod má různě silnou skořápku.



Dřevo ořešáku se využívá v nábytkářském průmyslu, je rovněž vhodné na výrobu užitkových nebo ozdobných předmětů.

Ořešák vlašský - Juglans regia
Podle síly skořápky se ořešáky rozdělují na:
- papíráky (Junglans regia var. tenera)
- polopapíráky (Junglans regia var. fertilis)
- křapáče (Junglans regia var. maxima)
- kamenáče (Junlans regia var. durissima)

Jaká je historie vlašáků
     Vlašák. Může to být odrůdové víno nebo lahůdkový salát nebo ořech. Dnes se budeme věnovat plodům stromu známého jako ořešák vlašský.

     Na našem území rostl v dávných dobách, poslední doba ledová ho vytlačila až za Alpy. A tak se mohl vrátit, ne jako druh domácí, ale tzv. introdukovaný z oblasti Pyrenejského ostrova z Itálie, Vlašska. Dovážely se nejspíše ořechy, které se vysévaly a z nich se sklízely různě vypadající ořechy. Ve většině případů kamenáče, v malé míře polopapírky, papírky, tedy ořechy, které šlo s různě velkým vynaložením síly rozlousknout v rukou.

    Podobně jako u jabloní a hrušní se snažili naši předkové křížit i ořešáky. Jenže potomstvo i těch měkkoskořápkových bylo horších vlastností než rodiče. Poměr ořechů podle kvality v potomstvu je 1: 50 pro případ stejně kvalitního výpěstku, abychom našli strom s lepším ovocem (statisticky) vychází tento poměr na 1 : 2000.

     Potíž okolo množení ořešáků je v tom, že vegetativní množení, očkování, roubování, popřípadě i jiné druhy množení nejsou snadné, teprve v minulém století se začalo vegetativní množení dařit více, byly vypracovány postupy s vysokou výtěžností šlechtěnců.

    Jenže nebylo mnoho ořešáků, které by byly vytipovány jako dobré, vhodné pro další množení. Na území ČSSR se rozběhlo vyhledávání kvalitních semenáčů, ze kterých se odebíraly rouby, ze kterých se vypěstovaly stromky. Ty byly sledovány, kdy raší, jak kvetou (jestli jsou samosprašné, částečně samosprašné nebo cizosprašné) ořechy byly měřeny, váženy, luštěny, vážily se zvlášť slupky a jádro. Z výsledků ze sledování na různých stanicích vyšlo několik semenáčů vítězně. Ty byly zapsány do tehdejší Listiny povolených odrůd. V roce 1971 to byla odrůda Apollo (Valtice), Buchlov (Holovousy), Jupiter (Valtice), Magdon (Holovousy), Saturn (Holovousy) a v roce 1976 i snad nejlepší ze sortimentu, semenáč vyselektovaný pracovišti v Holovousích a Želešicích, odrůda Mars.  V roce 1980 přibyl do sortimentu Seifersdorferský z Německa. Opět semenáč.


     První odrůda, u které je známá alespoň matka, je odrůda Sychrov. Otec přiletěl vzduchem, není znám. Dal by se určit genetickým rozborem, ale proč. Sychrov je první odrůda v sortimentu, která měla červenou slupku jádra.

   I novější odrůdy ze sortimentu jsou nalezenci, semenáče, které vynikaly nějakými svými kladnými vlastnostmi ve srovnání s jinými rostoucími v sadech, zahradách. Nevím jak je to s cizími odrůdami, jestli to jsou také semenáče bez legitimního původu, nevím. Ale vím, že je vcelku reálné, že se dosti brzo objeví i odrůdy, které budou mít legitimní oba rodiče.

Text a foto: Ing. Ivan Dvořák (odborné oddělení ČZS)